Osteoporoza

Při hodnocení páteřních změn s osteoporózou musíme rozlišovat v zásadě dva různé způsoby poškození:

Bez úrazu vzniká:

• Osteoporotická deformita obratlového těla, což je postupná deformita způsobená mikrotraumatizací kostních trámců, která v akutní fázi sice způsobuje bolesti jako zlomenina kostního trámce s následnou deformitou obratlového těla, ale v chronické fázi je to vlastně již přestavěná deformita páteře, která však rovněž může být příčinou bolestí.

Po anamnesticky zjištěném úrazu vzniká:

• Patologická zlomenina obratlového těla postiženého porózou  = vzniká akutně !!!( proto je vyžadován anamnestický údaj úrazového děje) a tato zlomenina je defektní a hojí se většinou deformitou obratlového těla, která je v RTG obraze odlišná od popisovaných změn tvarového snížení či bikonkavity, které jsou popisovány v rámci spondylózních degenerativních změn páteře, nebo jen jako výsledek tlaků např. na vrcholu hrudní kyfózy.

Jednoznačně je potřebné tyto dvě patologické hlediska odlišit a rentgenolog to ví, takže pokud frakturu nepopisuje tak tam není.

U patologických fraktur se píše v popisu např. přestavěná fraktura s probořenou či nerovnou horní nebo dolní krycí lištou, nebo jako nakrčení předního horního event. i dolního okraje obratlového těla s jeho celkovým snížením nebo přímo „posttraumatická defigurace obratlové těla nejasného data“ apod..    

Takto jsou i definované podmínky pro aplikaci léčiv uvedené v indikačním omezení  tj., že musí být prokazatelná „osteoporotická PATOLOGICKÁ FRACTURA“

Pokud z přiložených popisů RTG vyšetření nevyplývá, že by se mělo jednat o zlomeninu obratlových těl nelze deformitu těl za ni považovat.

Při deformující spondylóze zejména na vrcholu kyfózy dochází ke snížení obratlových těl a to u všech bez rozdílu pohlaví stupňující se v závislosti na přibývajícím věku, což je právě následkem degenerativních změn, které jsou v popisu uvedeny (event. je i výraznější pokud je celkově prořídlejší struktura obratlů tedy porotický skelet).

V nálezech rentgenových vyšetření jsou popsány zásadní změny, které má právě klinik tj. odborný lékař, hodnotit v kontextu objektivního vyšetření v souladu se subjektivními potížemi a anamnestickými údaji a v případě potřeby cíleně konzultovat radiologa nebo indikovat doplňující vyšetření.

Pokud se jedná o poúrazové snížení výšky obratlového těla, bývá to v popisu vždy jasně uvedeno, měření není standardem, proto v případě klinické potřeby je nutné ho v popisu vyžádat.

Nutno konstatovat, že bez řádného popisu nálezu a závěru rentgenového vyšetření, opatřeného razítkem nebo aspoň podpisem hodnotícího lékaře, nelze žádný nález radiodiagnostické péče akceptovat, i když neexistuje žádný platný předpis jak dlouhý či vyčerpávající má být popis RTG obrazů. Osobně si myslím, že i negativní popis je důležitý, ale nálezy typu „ v normě“ nebo „bez změn“  a i když je málo výtěžný, k hrubé orientaci pro další diagnostický postup postačuje.